BB espresso shop v Kladně


Už nějaký ten pátek jsme měly se ségrou na seznamu kaváren BB espresso shop v Kladně a už podle fotek jsme usoudily, že se nám tam bude moc líbit. Ovšem za ten více jak půl rok, co o BB víme, jsme se tam nedostaly...

Až konečně minulou neděli jsme se vydaly do Kladna a zavítaly do této krásné kavárny.

Na první pohled se nám prostory zdály tmavější než na fotkách. Mě osobně to nevadilo, ale Peťa si na to nemohla zvyknout, je pravda že máme raději světlé prostory kde se kombinují přírodní tóny barev, ale i přesto se nám tam moc líbilo! Jelikož byla neděle a bylo otevřeno až od 13:00, po celou dobu jsme byly v kavárně samy. Tedy až na jednu paní, která si brala kávu s sebou. Přiznám se, že už předem jsme měly v plánu, že si tam uděláme nové fotky na blog do sekce "O mně", ale tohle nám jednoduše hrálo do karet =)





V kavárně byla moc příjemná slečna baristka, káva byla také dobrá a ochutnala jsem ten nejlepší dýňový dort, jaký jsem doposud ochutnala. Fakt! Tak jemný, nadýchaný a rozplývající se na jazyku....


Dokonalost.

 A jelikož to byl po dlouhé době sesterský víkend, vyzkoušely jsme i bezlepkové brownies s malinami. Přiznám se, že jsem nikdy předtím bezlepkové brownies neochutnala, tak nemohu porovnávat, ale přišlo mi to jako jemná a hodně čokoládová bábovka. Ovšem to neznamená, že to nebylo výborné. Ty maliny k čokoládě jednoduše sedí.


No a ta labuť na cappuccinu byla samozřejmě už jenom třešničkou na dortu, příjemná změna po záplavě "srdíček".

Kecám, největším TOPem jsou ta křesla! 

Ušák je prostě srdcovka a ségra už se pár let nemůže rozhodnout, jakou barvu si nakonec pořídí do pracovny. No a abych se přiznala, už i já o něm uvažuji... Teď už se jenom přestěhovat do většího bytu, abych ho měla kam napasovat =)

Po příjemně stráveném brzkém odpoledni jsme se doma pustily do kompletní rekonstrukce Petiného blogu a mně to nedalo a i můj blog dostal nový kabátek. Tak doufám, že se vám líbí!

- Dominika

Asian Temple

 

Po návratu z Anglie jsem se bála, že budu tesknit a zatím jsem se neměla čas zastavit. V pátek jsem jela za ségrou do Prahy a společně jsme vyrazily zase jednou na blogerskou akci.

Jednalo se o představení nové produktové řady kosmetické značky Tesori d´Oriente v prostorách asijské restaurace Asian Temple. Koncept do sebe perfektně zapadal, prostory Asian Temple mě nejen uchvátily, ale celé akci dodaly tu pravou atmosféru.


Mottem značky Tesori d´Oriente je, že by každá žena měla mít možnost vytvořit si přímo ve svém domě dokonalý smyslový zážitek. Jedná se o italskou značku, jejíž hlavní inspirace pochází z Orientu. Musím se přiznat, že jsem o této značce v minulosti neslyšela, ale její krásně zpracované a designové obaly mě opravdu okouzlily. Nejsem typ, který má ráda těžké a kořeněné vůně, ale nově představovaná řada Ayurveda je přesným opakem. Je svěží, sladká, květinová. 


Ájurvéda znamená vědění o životě. 

Po představení kosmetiky přišla ještě zajímavější část. Povídání si s pánem, který více než rok pobýval v Indii a studoval právě tuto alternativní medicínu. Podle ájurvédy je stabilní rovnováha tří základních energetických charakteristik - dóš, základem zdraví. Dostali jsme tipy jak definovat naše osobní rozložení těchto tří dóš a jak se dle toho chovat k našemu tělu.


Víte jaká je výhoda být food blogerem na beauty akci? 

Než si slečny nafotí kosmetiku, vy máte prostor důkladně prozkoumat občerstvení. A to stálo za to. Připraveno bylo nejen nejjemnější sushi jaké jsem kdy jedla, ale také asijské míchané saláty, rýžové nudle s kuřecím masem, pikantní tepelně upravená zelenina, kuřecí satay a nechybělo ani šampaňské =)





Jídlo bylo fantastické. A ta zmrzlina z vlašských ořechů s teplým  karamelem na závěr. Mňam!
Jako doprovodný program bylo malování na ruce, které jsem samozřejmě nemohla vynechat a odnesla si krásný dočasný náramek s peříčkem kolem zápěstí.


- Dominika


Jsou lidé v Anglii milejší?



Jak jsem už zmiňovala v článku Pět věcí, které mě v Eastbourne mile překvapily, možná máme štěstí na místní, kteří jsou jednoduše pozitivně naladění, mají radost ze života a chovají se k ostatním lidem pěkně.

A nebo je to místní náturou?

Anglii jsem poprvé navštívila před dvěma lety, konkrétně v lednu 2015, kdy jsme letěli se ségrou a našimi partnery na pár dní do Londýna. Věc, která v nás nechala bez debat pozitivní a příjemný dojem byla ochota lidí, se kterými jsme během těch pár dní přišli do kontaktu.

Pamatuji si, že jsme jedno odpoledne opravdu bloudili a když se nám po více jak hodině nedařilo dostat do cíle, oslovili jsme po cestě pár kolemjdoucích. Jejich reakce nás vždy mile překvapila...

Jedna paní kvůli si nám sundala sluchátka, snažila se číst v mapě a dokonce zapnula svou navigaci v telefonu. Druhý pán během naší konverzace vypnul příchozí hovor a ochotně s námi šel opodál k mapě, která visela na zdi metra a snažil se nám poradit nejjednodušší cestu. A do třetice nejvíc nejhodnější pán s námi popošel až za roh, aby nám ukázal kam dál máme jít.


V porovnání se zkušenostmi z Česka je jejich ochota snová. Například když jsem před dvěma lety na Jižní Moravě jela do práce, byla z nějakého důvodu ukončena doprava vlaku a já jsem byla totálně v háji mezi dvěma dědinami, bez signálu a neměla jsem tušení kam mám jít dál, protože to tam neznám. Po pár minutách, kdy jsem opravdu už nevěděla, jsem oslovila jednu paní stojící opodál. Nereagovala, tak jsem svou mile mířenou otázku, jestli náhodou neví, zopakovala trochu hlasitěji. Nic. Sluchátka neměla, byla jsem od ní na dva kroky. Že by byla zamyšlená? Pak jsem si říkala, že je třeba hluchá a tak jsem to nechala být. No a světe div se, asi za dvě minuty paní zazvonil telefon a ona ho vesele zvedla a začala se s někým vybavovat. Jako pardon? Ona mě totálně zazdila a dělala, že mě nevidí, neslyší... jen aby se mnou nemusela mluvit - a nepřipadám si zrovna jako člověk, kterému byste měli strach odpovědět na ulici odkud jede jiný autobus.


Nejlepší zážitek máme pravděpodobně z Irska, kdy jsme v jedenáct večer nemohli najít naše ubytování a bloudili jsme s kufry v jedné čtvrti. Z dálky jsme viděli dva běžce. Pár metrů od nás zastavili, byl to mladý pár. A se starostí v obličeji se nás zeptali, jestli jsme v pořádku a jestli nám mohou nějak pomoct. V dnešní době mi spíš přijde, že by každý druhý přešel na druhý chodník, jen aby nemusel řešit nějakou nepříjemnost.

A vůbec to není podle sebe soudím tebe, já jsem naopak poměrně hodně starostlivý člověk. Možná je to tou dobou. Přeci jen když zapnete televizní zprávy je to samé násilí, podvod a věci, ze kterých jde hrůza.

Co z toho plyne? Nekoukejte na televizi :D



A co vy, máte podobné zkušenosti ze zahraničí, které ve vás vyvolávají dojem, že jsou tam lidé ochotnější nebo milejší?

- Dominika