Jaké jsou mé cíle na rok 2018?


Předsevzetí jako taková si nedávám, ale snažím si zrekapitulovat předchozí rok a říct si nějaké cíle pro rok následující. Nemusí to být ani tak cíle, ale třeba věci na kterých bych ráda zapracovala.

Asi jako každý rok a troufnu si říct jako každá druhá žena po Vánocích si říkám, že bych měla zapracovat na své sportovní aktivitě. 

V průběhu roku mám vždy období, kdy se zakousnu a jdu do sebe. Nikdy jsem nedržela žádnou dietu, na to mám jídlo až moc ráda, ale snažila jsem se omezit sladkosti a pečivo. Samozřejmě jsem k tomu vždy připojila nějakou aktivitu. Loni jsem cvičila dvě etapy 30 days shred s Jillian Michaels a jedno období jsem chodila s kamarádkou na jumping. V mezičase jsem pak doma cvičila pilates a sem tam šla plavat. Jak už jsem ale zmínila, bylo to období třeba dva - tři měsíce, kdy jsem měla aktivitu i 5x týdně a pak to postupně vyšumělo. Loni si přesně pamatuji, že jsem tento režim přestala dodržovat kvůli psaní diplomky, následně pak učením na státnice a ve finále to skončilo kvůli bolestivému úrazu ruky.

První z mých letošních cílů je dát se do formy a užívat si to!

Sama na sobě jsem vždy pozorovala, že pokud mám sportovní vyžití jsem ve větší psychické pohodě. Člověk je více uvolněný, dostane ze sebe napětí i stres a cítí se lépe. Druhá věc je ta, že když si udělám 30 minut denně čas na jógu či pilates, tak mě postupně přestanou bolet záda a krční páteř. 

Po prvních sedmi dnech v novém roce musím říct, že jsem na tom zapracovala. Pokud to počasí dovolí a nepadají venku zrovna trakaře, tak chodím do práce pěšky (to chodím teda popravdě už půl roku). Skoro každý den si udělám 30 minut čas na jógu a už mám za sebou první letošní jumping. No a v pondělí jdu poprvé na fitbox. Mezitím klasické víkendové dvouhodinové procházky s Timmem a mamkou u nás doma na horách. 

A hlavně to nejdůležitější? Zakázala jsem si vyčítat jediný máslový croissant ke kávě či čerstvý rohlík k míchaným vajíčkům, protože od mala jsem pečivo zřout a prostě ho miluju! 


Letos budu říkat lidem častěji zpětnou vazbu!

Pamatuju si, že jsem jednou měla v žákovské knížce poznámku pro rodiče, že dělám ksichty. Vždycky jsem byla upřímná a říkala jsem na plnou pusu, co se mi nelíbí. Taky jsem si byla vědomá toho, že nesmím být na učitelku drzá, ale výrazům v obličeji jsem se nějak neubránila. No a to mám dodnes :D Když se mi něco nelíbí, tak to bezpochyby vyčtete z mého výrazu. Povytažené obočí, když se něčemu opravdu divím nebo mi to přijde absurdní, protočení očí v sloup, když je mi křivděno nebo něco vyčítáno, vytřeštěné oči a sepjaté rty, když s něčím nesouhlasím a naopak neovladatelné culení se, když je mi lichoceno apod.

Prostě se neumím přetvařovat.

Grimasy jsem se sice dodnes nenaučila úplně potlačit, ale umím se zakousnout a raději spolknout názor či prupovídku, než abych vyvolala nějakou přeháňku. Ale zároveň si myslím, že to taky není úplně dobře - raději neříct svůj názor a nechat si ho pro sebe. Jelikož momentálně pracuji s dětmi, mám za sebou pár školení na komunikaci a člověku to opravdu hodně dá. Jedním z našich interních pravidel je dávat zpětnou vazbu a tak nějak jsme postupem času zjistili, že se to dá krásně přenést do každodenní komunikace s vaším okolím a přináší to své ovoce. Abych pravdu řekla, tak i toto své nové "předsevzetí" jsem stihla v novém roce použít a mělo to jen pozitivní výsledek. Mně se ulevilo, že jsem v sobě nedusila něco, co se mi nelíbilo a daná osoba se uvědomila a zamyslela se nad svým  způsobem komunikace s ostatními.

Zkuste to, buďte nejen k sobě ale i k druhým upřímní a nebojte se mezi sebou otevřeně komunikovat =)


A poslední věc: chci dbát více na sebe samu ...

Pro rodinu a nejbližší přátele bych se rozdala. Jsem ten kamarád, co vám ve dvě ráno zvedne telefon a klidně nasedne v pyžamu do auta a přijede vám pomoct, když bude potřeba. Ale na to, že je mi teprve 25 let jsem se zklamala v minulosti v mnoha lidech.... 

Ne jednoho člověka jsem odstřihla ze svého života, protože mi ublížil nebo jsem se přestala stýkat s lidmi, u kterých jsem měla pocit, že mi akorát ubírají energii. Je důležité se obklopovat lidmi, kteří jsou podobně naladění jako vy. Lidmi, kteří při vás budou stát, dobijí vám baterky, když bude potřeba a budou vás podporovat. Budou vám dávat najevo, že vás mají rádi a zároveň vás dokážou postavit zpátky na nohy či zdravě pokárat, když budete blbnout. Musím říct, že mám to štěstí, že přesně takové lidi kolem sebe mám a budu si je vždycky hýčkat.

Ale zpět k tomu třetímu a poslednímu úkolu pro rok 2018. 
Člověk by neměl zapomínat na sebe, měl by se naučit být malinko a v dobrém slova smyslu sobec a myslet i na sebe. 

Když jsem psala poslední článek o tom, jak byl můj rok 2017 bylo hrozně fajn se ohlédnout za tím vším co jsem prožila. No a s tím souvisí následující - v jedné vánoční soutěži jsem vyhrála deník Tam&Zpět, který bude mým parťákem v následujících pěti letech. Právě on bude mým každoročním místem, kde si budu moct zrekapitulovat co vše se za ten rok událo či změnilo. 


Moje sestra Peťa je shodou okolností ambasadorkou tohoto deníku a díky ní jsem se o něm dozvěděla. Prvně jsem si myslela, že je to jen diář na pět let, ve kterém si má člověk denně psát nějakou krátkou informaci o tom, jak se zrovna měl. Ale pak se mi dostal do rukou a nadchnul mě. Na každý den je předepsaná otázka, za rok tak odpovíte na 365 otázek, které se budou pět let opakovat. Postupem času tedy uvidíte, jak se vaše sny, zážitky, nálady či celá osobnost měnila a to mi přijde vážně skvěle promyšlené.

Už se těším co mi rok 2018 přinese nového. Cítím, že to bude výjimečný rok!


Apetit kuchařka edice polévky


Asi před měsícem se mi dostala do ruky kuchařka z dílny Apetit - edice polévky Kniha má pěkné tvrdé desky s krásnými fotografiemi. Je čistá, přehledná a srozumitelně napsaná.

Kuchařka obsahuje více jak 120 receptů na polévky od české klasiky po světovou kuchyni. V létě jistě oceníte kapitolu studené polévky s netradičními recepty. Milovníci vývarů, hustých i krémových polévek si přijdou na své.



Kuchařka je rozdělena do několika kapitol:


  • jedinečné a zásadní -  v této kapitole najdete recepty například na kulajdu s liškami, gulášovou polévku či mou oblíbenou bramboračku s houbami.

  • z celého světa - je libo boršč, skotskou slavnostní rybí polévku či vietnamskou pho? Tyto a další recepty najdete v kapitole s vůní dálného východu i chutí středomořské kuchyně.

  • krémové a zeleninová - krémové polévky jsou jednoduše skvělé. Osobně se těším na to až svůj klasický pórkový krém vylepším lososem, či se pustím do květákové s pečeným česnekem. Pro odvážné zde najdete recept na hráškovou s mátou či kukuřičnou s krevetami.

  • husté a poctivé - v této kapitole nezůstanete při zemi, rozšoupnout se můžete při vaření mexické polévky s masovými knedlíčky, kedlubnové či fazolové polévky s pancettou.

  • čiré a lehké - vývary jsou klasika, ale co taková vinná cibulová polévka? Nebo raději krabí? A co takhle loštická česnečka?

  • studené a osvěžující - když je v létě 25+ stupňů, tak člověk nemá chuť na nic jiného než salát či vychlazený meloun. Toto léto můžete vyzkoušet například polévku z pomerančů, melounovou s jahodami či mé oblíbené zeleninové gazpacho.

  • vývary a zavářky - v této poslední kapitole se naučíte základy vývarů, jak na chutné kapání, křupavé krutonky či domácí nudle a jíšku.


Já osobně jsem polévková a mohla bych je jíst v každém ročním období, takže se už moc těším, až si připravím další skvělé a pro mě i nové recepty.

Recenze je napsána ve spolupráci s Megaknihy.cz

Jaký byl můj rok 2017?


Abych byla upřímná, můj rok 2017 byl poměrně zvláštní, ale na druhou stranu skvělý.

Leden

Nový rok jsme oslavili už třetí rok na jižní Moravě ve sklepě s kamarády mého přítele. Hrály se deskové hry, popíjelo se a bylo to super. V tu dobu jsem byla uprostřed zkouškového období a  zároveň jsem psala diplomovou práci. V lednu jsem zároveň oficiálně nastoupila do práce na poloviční úvazek a bylo toho celkově poměrně hodně.

Únor

V únoru zase trochu nasněžilo a mezi učením jsem jezdila domů k rodičům na hory a trávila hodně času s Timmoušem na procházkách. Popravdě to byla jediná volná chvíle, kdy jsem neměla výčitky, že se neučím nebo nepíšu diplomku.


Březen

Březen nebyl v ničem nijak extra zajímavý. Začala jsem si dělat hlavu ze státnic a byla jsem v půlce psaní diplomky. Psaní šlo jak po másle a vedoucí mě chválil, měla jsem z toho fakt dobrý pocit. Až jsem si říkala, že někde musí být háček...

Duben

V dubnu u nás doma na horách nasněžilo půl metra sněhu (zatím co v Olomouci bylo jaro) a největší radost z toho měl kdo jiný, než Timmy...

Ke konci měsíce jsem odevzdávala diplomku a tak jak šlo celé psaní hladce, den odevzdání byla totální katastrofa. Více ZDE.

Taky jsme oslavili třetí výročí.... aneb přečkali jsme spolu již tři zimy :D

Květen

V květnu jsem společně s Romčou z Na skok v kuchyni a Svatkou Coolinářkou natočila reklamu pro Krále sýrů. Kouknout se můžete ZDE. A to celodenní natáčení v Praze byl snad můj jediný pořádný volný den v tomto měsíci. Na konci května jsem měla státnice a to byla priorita.

Červen

Úspěšně jsem udělala státnice a následně obhájila diplomovou práci. Byla jsem na sebe hrozně pyšná a dojatá z toho, jak jsem na mě hrdí moji nejbližší! Stejně jako bakaláře jsem dělala 1. června na mé narozeniny a tak se celý den slavilo, pilo šampaňské, udělali jsme si garden party a bylo to fakt skvělý. Byla jsem hrozně šťastná.

Pár dní po státnicích jsem si na inline bruslích zranila ruku. Poměrně ošklivě jsem si zlomila hlavičku loketního kloubu a strávila jsem více jak tři dny v slzách, že půjdu na operaci. Operace se nakonec naštěstí nekonala, ale bolelo to jako čert. A ta sádra v létě? Není o co stát, věřte mi, já ji měla už 3x.

Červenec

Byly to první prázdniny, kdy jsem nebyla na dovolené. To asi proto, že jsem byla rok předtím dvakrát na jachtě v Chorvatsku - což byla nejlepší dovolená. Ta volnost na moři, každý den jiná zátoka a tamní památky, ke kterým se normálně člověk nedostane. Úžasný.

A taky jsem měla promoce!

Srpen

V srpnu už bylo jasné, že následující dva měsíce budu v anglickém Eastbourne, kde jel přítel na Erasmus a já si domluvila stáž v jedné tamní organizaci. Mezitím jsem pracovala a snažila se udělat co nejvíc práce před odletem do Anglie. Celé prázdniny jsme předělávali firemní web, ladili obsah,  eshop a makali na PR plánu.

Září

První týden v září jsme odletěli do Eastbourne a hrozně jsem se na to těšila. Po tom, co jsem dodělala školu, jsem si zlomila ruku a celá léčba se protáhla na tři měsíce. Mezitím jsem chodila na poloviční úvazek do práce a měla jsem pocit, že potřebuji změnu - nějaký velký krok nebo zlom. Usilovně jsem hledala auto, chtěla jsem si vzít dalšího chrta a nebo se přestěhovat do většího bytu.... 

Nakonec jsme se odstěhovali do UK.


Říjen
Anglie byla úžasná, zamilovala jsem si to tam. Nádherné město, dům kousek od pláže, každodenní procházky, pozorování racků a kochání se mořem. Tak hrozně mi chybělo. Miluji zvuk šumění vln, hrozně mě to uklidňuje. Mezitím co přítel chodil do školy, jsem pracovala na dálku do Česka a když bylo sluníčko (což bylo skoro pořád), jsem si chodila malovat na pláž a nebo pracovat do kaváren. 

Byl to sen! 

Poslední den v říjnu jsem se musela vrátit do ČR abych nastoupila na plný úvazek. Jooo a letěla jsem poprvé sama letadlem, oujé!

Listopad


V listopadu jsem nastoupila na plný úvazek a nezastavila jsem se. Bylo toho šíleně moc a domů jsem se chodila skoro jen vyspat. Nejlepší kamarádka odjela na 3 týdny pracovně do Německa, přítel byl stále v Anglii a já tak neměla klapku, kdy bych měla přestat pracovat. Jela jsem 7 dní v týdnu. Sem tam jsem zajela domů k rodičům a vydechla. Joo a jednou jsem zašla s kamarádem na randíčko, aby se neřeklo. Popravdě mi to docela vyhovovalo. Byla jsem spokojená, vše šlapalo jak hodinky, To Do List byl každý týden splněný a nenudila jsem se.

A víte co, konečně jsem si koupila to auto! Mé vysněné. Snad od šestnácti jsem chtěla Fiatka 500 a taky že jsem si ho koupila a ještě v limitované edici. Miluji ho a kdykoliv jdu kolem parkoviště jdu po poplácat nebo mu říct ahoj. Ne nejsem blázen, jen se umím šíleně radovat z věcí, které se povedou.


Prosinec


Listopad i prosinec jsem jezdila hodně do Prahy, skoro vždy pracovně. Naštěstí jsem si to vždy uměla zařídit tak, abych si vzala homeoffice a protáhla jsem si víkendy, které jsem trávila u ségry. Celkově jsme se letos navštěvovaly mnohem více a jsem za to moc ráda, že se ten čas našel.


Druhý týden v prosinci se vrátil přítel z Anglie, začaly vánoční trhy, punče a vánoční setkání. Poprvé jsem měla už skoro všechny vánoční dárky a začala jsem se těšit na Vánoce. V práci se to zvolnilo a najednou jsem měla nějak moc volného času. Začala jsem si pomyslně načrtávat, co vše bych chtěla v roce 2018 dělat, zkusit nebo dokázat ...

Pro mě byl rok 2017 v mnoha věcech zvláštní i zlomový. Samozřejmě je další spousta osobních věcí, které jsem vám sem nenapsala, ale i tak píšu tyto poslední řádky s blaženým pocitem.  Neustále se dojímám nad tím, že mi jedna z mých nejbližších kamarádek oznámila, že čeká miminko. 

No není to úžasný? 

Jsem šťastná, že se nám všem dobře daří, že jsme zdraví a máme se rádi. Že mám kolem sebe lidi, kteří mě mají rádi stejně tak moc, jako já je a těším se, co dalšího nám rok 2018 přinese.