Stránky

sobota 28. ledna 2017

Co je u nás nového?



Dnešní sobotní ráno jsme si dali se vstáváním na čas a při rozjímání u snídaně jsem si uvědomila, že loňský rok a počátek letošního roku je pro mě docela zlomový a ani jsem si to neuvědomila. Až dnes.

Letos na přelomu jara a léta mě čekají magisterské státnice, a to znamená, že pokud mě nepřelítne něco přes nos a nebudu mít odvahu se hlásit na doktorandské studium, tak následující měsíce jsou mé poslední studijní. Člověk si každý rok říká: "Proboha, ať už jsem po škole a můžu chodit do práce," ale pak ten čas přijde a vy si uvědomíte, že dosavadní nejdelší etapa vašeho života, ta studentská, končí. Přijde mi to ve finále snad i líto.

Nyní mám před sebou poslední zkoušku, která mě dělí od konce etapy zkouškových období. Diplomová práce je v procesu a já se ne a ne přinutit si sednout a pořádně se pustit do psaní. Prvních 3000 slov jsem napsala za dva dny s až překvapujícím zapálením. To bylo před 10 dny. Od té doby jsem nenapsala ani čárku.

Od ledna jsem začala chodit do práce. Měla jsem to štěstí, že organizace, ve které jsem dělala odbornou praxi a následně i další již mimo školní aktivity byla s mou prací spokojená a nabídla mi místo, o kterém jsem snila. Už nějaký ten rok jsem tušila, že práce v oboru pro mě nebude tou pravou a myslím si, že s tímto faktem se setkává valná řada studentů. Vždy mě to táhlo spíše k médiím a public relations. Ale ve chvíli, kdy jsem se dostala loni na jaře na training course do Irska se zaměřením Sport & Global education jsem si uvědomila, že přece jen bude něco, co mě v mém oboru hodně baví a láká. A světe div se, dnes pracuji na pozici PR v organizaci, která se zabývá globálním rozvojovým vzděláváním, a kde je mou kompetencí kontakt s médii, veřejností a organizování akcí. A jsem nejvíc nadšená. A taky musím podotknout, že mám bezvadný kolektiv, a to dělá opravdu hodně.

Tak si tak říkám, že mi budou nakonec chybět jen ty studenské slevy a zvýhodněné jízdné. Haha.


Jelikož mám za sebou první měsíc, musela jsem si vše takzvaně oťukat a udělat si ve věcech systém. Možná i to bude důvodem, proč jsem neměla od Vánoc chuť a ani snahu sednout k notebooku a sepsat něco na blog. Hm, druhým důvodem bude pravděpodobně také to, že se mi před Vánoci porouchal nový notebook a já byla 3 týdny offline. Třikrát sláva technice. Už nějakou dobu tvrdím, že mě moje elektronika nesnáší. Od mobilu po foťák. Kromě zrcadlovky Nikouše. To je jediný stroj, který se nikdy nerozbil a nikdy nezlobil. Sláva.

A tak si tady sedím v našem malém rozkošném bytě, popíjím voňavý čaj od Manutea (který má mimochodem exkluzivní čaje) a přemýšlím nad plány do budoucna. Letos bych toho chtěla stihnout opravdu hodně. Jen ty státnice se mi v mých vyhlídkách do budoucna moc nelíbí, ale nedá se svítit, je to krok, který je prioritou, ať se mi to líbí nebo ne.

A pak? Už jen větší byt, nějaký ten chrt, práce, cestování, plánování a budování =)




2 komentáře:

  1. Moc pěkné fotky. Přeji, aby tě práce pořád pobavila. Věř, že ty studenské slevy ti za chvíli chybět nebudou. Ono i život vydělávajícího člověka má své obrovské výhody ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Držím palce. Tiež tento rok končím a chcem začať pracovať ako freelancer :)


    Flung out of space

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Vaše komentáře | Thanks for your comments