Jsou lidé v Anglii milejší?

16:22 Pieces of my world 1 Comments



Jak jsem už zmiňovala v článku Pět věcí, které mě v Eastbourne mile překvapily, možná máme štěstí na místní, kteří jsou jednoduše pozitivně naladění, mají radost ze života a chovají se k ostatním lidem pěkně.

A nebo je to místní náturou?

Anglii jsem poprvé navštívila před dvěma lety, konkrétně v lednu 2015, kdy jsme letěli se ségrou a našimi partnery na pár dní do Londýna. Věc, která v nás nechala bez debat pozitivní a příjemný dojem byla ochota lidí, se kterými jsme během těch pár dní přišli do kontaktu.

Pamatuji si, že jsme jedno odpoledne opravdu bloudili a když se nám po více jak hodině nedařilo dostat do cíle, oslovili jsme po cestě pár kolemjdoucích. Jejich reakce nás vždy mile překvapila...

Jedna paní kvůli si nám sundala sluchátka, snažila se číst v mapě a dokonce zapnula svou navigaci v telefonu. Druhý pán během naší konverzace vypnul příchozí hovor a ochotně s námi šel opodál k mapě, která visela na zdi metra a snažil se nám poradit nejjednodušší cestu. A do třetice nejvíc nejhodnější pán s námi popošel až za roh, aby nám ukázal kam dál máme jít.


V porovnání se zkušenostmi z Česka je jejich ochota snová. Například když jsem před dvěma lety na Jižní Moravě jela do práce, byla z nějakého důvodu ukončena doprava vlaku a já jsem byla totálně v háji mezi dvěma dědinami, bez signálu a neměla jsem tušení kam mám jít dál, protože to tam neznám. Po pár minutách, kdy jsem opravdu už nevěděla, jsem oslovila jednu paní stojící opodál. Nereagovala, tak jsem svou mile mířenou otázku, jestli náhodou neví, zopakovala trochu hlasitěji. Nic. Sluchátka neměla, byla jsem od ní na dva kroky. Že by byla zamyšlená? Pak jsem si říkala, že je třeba hluchá a tak jsem to nechala být. No a světe div se, asi za dvě minuty paní zazvonil telefon a ona ho vesele zvedla a začala se s někým vybavovat. Jako pardon? Ona mě totálně zazdila a dělala, že mě nevidí, neslyší... jen aby se mnou nemusela mluvit - a nepřipadám si zrovna jako člověk, kterému byste měli strach odpovědět na ulici odkud jede jiný autobus.


Nejlepší zážitek máme pravděpodobně z Irska, kdy jsme v jedenáct večer nemohli najít naše ubytování a bloudili jsme s kufry v jedné čtvrti. Z dálky jsme viděli dva běžce. Pár metrů od nás zastavili, byl to mladý pár. A se starostí v obličeji se nás zeptali, jestli jsme v pořádku a jestli nám mohou nějak pomoct. V dnešní době mi spíš přijde, že by každý druhý přešel na druhý chodník, jen aby nemusel řešit nějakou nepříjemnost.

A vůbec to není podle sebe soudím tebe, já jsem naopak poměrně hodně starostlivý člověk. Možná je to tou dobou. Přeci jen když zapnete televizní zprávy je to samé násilí, podvod a věci, ze kterých jde hrůza.

Co z toho plyne? Nekoukejte na televizi :D



A co vy, máte podobné zkušenosti ze zahraničí, které ve vás vyvolávají dojem, že jsou tam lidé ochotnější nebo milejší?

- Dominika

You Might Also Like

1 komentářů:

JBYbyPetra ♥ řekl(a)...

Na toho pána s mobilem si pamatuji jako včera :-)