Jaké jsou mé cíle na rok 2018?

17:24 D. Scholzová 0 Comments


Předsevzetí jako taková si nedávám, ale snažím si zrekapitulovat předchozí rok a říct si nějaké cíle pro rok následující. Nemusí to být ani tak cíle, ale třeba věci na kterých bych ráda zapracovala.

Asi jako každý rok a troufnu si říct jako každá druhá žena po Vánocích si říkám, že bych měla zapracovat na své sportovní aktivitě. 

V průběhu roku mám vždy období, kdy se zakousnu a jdu do sebe. Nikdy jsem nedržela žádnou dietu, na to mám jídlo až moc ráda, ale snažila jsem se omezit sladkosti a pečivo. Samozřejmě jsem k tomu vždy připojila nějakou aktivitu. Loni jsem cvičila dvě etapy 30 days shred s Jillian Michaels a jedno období jsem chodila s kamarádkou na jumping. V mezičase jsem pak doma cvičila pilates a sem tam šla plavat. Jak už jsem ale zmínila, bylo to období třeba dva - tři měsíce, kdy jsem měla aktivitu i 5x týdně a pak to postupně vyšumělo. Loni si přesně pamatuji, že jsem tento režim přestala dodržovat kvůli psaní diplomky, následně pak učením na státnice a ve finále to skončilo kvůli bolestivému úrazu ruky.

První z mých letošních cílů je dát se do formy a užívat si to!

Sama na sobě jsem vždy pozorovala, že pokud mám sportovní vyžití jsem ve větší psychické pohodě. Člověk je více uvolněný, dostane ze sebe napětí i stres a cítí se lépe. Druhá věc je ta, že když si udělám 30 minut denně čas na jógu či pilates, tak mě postupně přestanou bolet záda a krční páteř. 

Po prvních sedmi dnech v novém roce musím říct, že jsem na tom zapracovala. Pokud to počasí dovolí a nepadají venku zrovna trakaře, tak chodím do práce pěšky (to chodím teda popravdě už půl roku). Skoro každý den si udělám 30 minut čas na jógu a už mám za sebou první letošní jumping. No a v pondělí jdu poprvé na fitbox. Mezitím klasické víkendové dvouhodinové procházky s Timmem a mamkou u nás doma na horách. 

A hlavně to nejdůležitější? Zakázala jsem si vyčítat jediný máslový croissant ke kávě či čerstvý rohlík k míchaným vajíčkům, protože od mala jsem pečivo zřout a prostě ho miluju! 


Letos budu říkat lidem častěji zpětnou vazbu!

Pamatuju si, že jsem jednou měla v žákovské knížce poznámku pro rodiče, že dělám ksichty. Vždycky jsem byla upřímná a říkala jsem na plnou pusu, co se mi nelíbí. Taky jsem si byla vědomá toho, že nesmím být na učitelku drzá, ale výrazům v obličeji jsem se nějak neubránila. No a to mám dodnes :D Když se mi něco nelíbí, tak to bezpochyby vyčtete z mého výrazu. Povytažené obočí, když se něčemu opravdu divím nebo mi to přijde absurdní, protočení očí v sloup, když je mi křivděno nebo něco vyčítáno, vytřeštěné oči a sepjaté rty, když s něčím nesouhlasím a naopak neovladatelné culení se, když je mi lichoceno apod.

Prostě se neumím přetvařovat.

Grimasy jsem se sice dodnes nenaučila úplně potlačit, ale umím se zakousnout a raději spolknout názor či prupovídku, než abych vyvolala nějakou přeháňku. Ale zároveň si myslím, že to taky není úplně dobře - raději neříct svůj názor a nechat si ho pro sebe. Jelikož momentálně pracuji s dětmi, mám za sebou pár školení na komunikaci a člověku to opravdu hodně dá. Jedním z našich interních pravidel je dávat zpětnou vazbu a tak nějak jsme postupem času zjistili, že se to dá krásně přenést do každodenní komunikace s vaším okolím a přináší to své ovoce. Abych pravdu řekla, tak i toto své nové "předsevzetí" jsem stihla v novém roce použít a mělo to jen pozitivní výsledek. Mně se ulevilo, že jsem v sobě nedusila něco, co se mi nelíbilo a daná osoba se uvědomila a zamyslela se nad svým  způsobem komunikace s ostatními.

Zkuste to, buďte nejen k sobě ale i k druhým upřímní a nebojte se mezi sebou otevřeně komunikovat =)


A poslední věc: chci dbát více na sebe samu ...

Pro rodinu a nejbližší přátele bych se rozdala. Jsem ten kamarád, co vám ve dvě ráno zvedne telefon a klidně nasedne v pyžamu do auta a přijede vám pomoct, když bude potřeba. Ale na to, že je mi teprve 25 let jsem se zklamala v minulosti v mnoha lidech.... 

Ne jednoho člověka jsem odstřihla ze svého života, protože mi ublížil nebo jsem se přestala stýkat s lidmi, u kterých jsem měla pocit, že mi akorát ubírají energii. Je důležité se obklopovat lidmi, kteří jsou podobně naladění jako vy. Lidmi, kteří při vás budou stát, dobijí vám baterky, když bude potřeba a budou vás podporovat. Budou vám dávat najevo, že vás mají rádi a zároveň vás dokážou postavit zpátky na nohy či zdravě pokárat, když budete blbnout. Musím říct, že mám to štěstí, že přesně takové lidi kolem sebe mám a budu si je vždycky hýčkat.

Ale zpět k tomu třetímu a poslednímu úkolu pro rok 2018. 
Člověk by neměl zapomínat na sebe, měl by se naučit být malinko a v dobrém slova smyslu sobec a myslet i na sebe. 

Když jsem psala poslední článek o tom, jak byl můj rok 2017 bylo hrozně fajn se ohlédnout za tím vším co jsem prožila. No a s tím souvisí následující - v jedné vánoční soutěži jsem vyhrála deník Tam&Zpět, který bude mým parťákem v následujících pěti letech. Právě on bude mým každoročním místem, kde si budu moct zrekapitulovat co vše se za ten rok událo či změnilo. 


Moje sestra Peťa je shodou okolností ambasadorkou tohoto deníku a díky ní jsem se o něm dozvěděla. Prvně jsem si myslela, že je to jen diář na pět let, ve kterém si má člověk denně psát nějakou krátkou informaci o tom, jak se zrovna měl. Ale pak se mi dostal do rukou a nadchnul mě. Na každý den je předepsaná otázka, za rok tak odpovíte na 365 otázek, které se budou pět let opakovat. Postupem času tedy uvidíte, jak se vaše sny, zážitky, nálady či celá osobnost měnila a to mi přijde vážně skvěle promyšlené.

Už se těším co mi rok 2018 přinese nového. Cítím, že to bude výjimečný rok!


You Might Also Like

0 komentářů: